Archiv blogu

úterý 27. prosince 2016

Vánoční florbalový turnaj

Ve středu 21. 12. 2016 učitelé tělesné výchovy uspořádali pro žáky II. stupně florbalový turnaj, na které je zvaly upoutávky umístěné na chodbách školy. Celá akce se odehrávala v tělocvičně školy. Každá třída přihlásila do turnaje dvě družstva – dívky a chlapce. Proti sobě se za velkého skandování utkaly 6./7. třídy a 8./9. třídy. Na hřišti proběhla řada dramatických soubojů, naštěstí jen o míček! Kromě samotných hráčů povzbuzovalo i mnoho fandících žáků jednotlivých tříd, někteří měli připravené transparenty. První místo a pohár získaly třídy 7. B a 9. A. Kromě vítězů tříd byli tento rok vyhlášeni i nejlepší střelci a nejlepší brankáři (dívky, chlapci). Akce se podařila, potkali se všichni žáci z II. stupně, pobavili se a zasportovali si.

Lucie Seberová
(upr. a foto K.B.)
Další fotky k prohlédnutí zde

pondělí 19. prosince 2016

Jak jsme pekli na vánoční jarmark

Žáci 8. A se rozhodli prodávat na vánočním jarmarku perníkové svícny. Nejdříve jsme připravili těsto a upekli základny budoucích svícnů - chaloupek. V den vánočního jarmarku jsme jednotlivé části nazdobili a spojili bílkovou polevou. Nakonec jsme svícínek zabalili do slavnostního roucha s mašličkou 😊.  Přestože někteří "hladovci" tajně ujídali perníkové díly a chvilkami jsme ztráceli chladnou hlavu, protože se nám chaloupky při balení rozpadaly, podařilo se nám připravit několik pěkných balíčků.

Pokud vás naše perníčky zaujaly (můžete péct nejen na Vánoce) nabízíme recept:

 Perníčky

65 dg hl. mouky, 10 dg medu, 25 dg cukru, 5 dg másla, 4 žloutky, 1 dg amonia (sody), 6 lžic mléka, perníkové koření

Nedávat celé množství mouky najednou, přidáváme při zpracování. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 170° přibližně 5-8 minut. Potíráme rozšlehaným vajíčkem  hned po upečení.

Dana Bednářová

Další fotky z naší tvořivé dílny si prohlédněte zde

Vánoční věnečky z odličovacích tamponů

Stačilo tak málo... Polystyrénový věneček (korpus), balení odličovacích tamponů, špendlíky a různé vánoční ozdoby. Výsledek určitě stojí za to 👍.
Na další fotky se můžete podívat zde a zde


pondělí 12. prosince 2016

Adventní Vídeň


V pátek 9. prosince vyrazilo 51 žáků, převážně z 9. ročníku, doplněných o osmáky a žáky 7.B, v doprovodu paní učitelky Calabro Rywikové, Pospíšilové a pana učitele Sporysze na exkurzi do Vídně, aby nejen načerpali atmosféru předvánočních trhů, ale také poznali nejvýznamnější pamětihodnosti hlavního města Rakouska. Po pětihodinové jízdě autobus vysadil žáky před zámkem Schönbrunn, kde začalo sedmihodinové putování Vídní. Po hlavní nákupní třídě Mariahilfer Straße jsme se všichni vydali do centra, kde jsme měli možnost obdivovat Hofburg, Stephansdom, Burgtheater a radnici. Žáci rovněž využili možnosti zakoupit si dárky a místní speciality na adventních trzích před Schönbrunnem, radnicí a na Freyungu. Z centra vedly naše další kroky k architektonicky provokativnímu Hundertwasserhausu a zcela na závěr jsme se prošli kolem několika atrakcí v zábavním parku Prater, jemuž vévodí známý Riesenrad.

Mgr. Radek Sporysz

Vánoční jarmark ZŠ a MŠ Kontešinec 2016


Vánoční jarmark začal dopoledne tvořením výrobků v jednotlivých třídách. Výrobky pak byly k dostání v nazdobené jídelně na stáncích jednotlivých tříd, kde se děti staly s třídními učiteli také prodejci svícnů, přáníček, stromečků všeho druhu, věnců a všelijakých ozdob na stromeček, ale i jedlých perníčků a jiných dobrot. Kreativitu dětí z naší školy, ale i ze všech školiček, ocenili odpoledne rodiče a prarodiče, kteří se přišli na jarmark podívat a odcházeli s plnýma rukama výrobků, jimž se prostě nedalo odolat... Každou hodinu od 14,00 se venkovní učebna změnila v malý betlém, kde děti paní učitelky Placzkové oživily betlémský příběh a starší děti jej doplnily o hudební vystoupení. Velký sbor spolu s instrumentálním souborem pod vedením pana učitele Kalety a flétničkami paní učitelky Wantulok přivolaly tu správnou předvánoční atmosféru, protože na altán se náhle začal snášet sníh. Když se vrátili dospělí z venkovního představení, mohli rozmrznout u našich kolegyní a dát si horký čaj nebo kávu a koláček. Jarmark vyžadoval spoustu příprav, trpělivosti učitelů a snahy dětí, odpoledne plné hudby a výrobků s vánoční tematikou však za tu snahu stálo.

Karin Bujoková
Další fotky si můžete prohlédnout zde

Čertovský den 2016

Stejně jako v předchozích letech,i letos v Čertovský den vyrazil Mikuláš se svými pomocníky do všech tříd prvního stupně. V Knize hříchů našel většinu zlobivců a čerti je náležitě potrestali, dokonce hrozilo i odvedení v řetězech. Nejeden hříšník musel skrývat i slzičku strachu, i když se všichni tvářili hrozně statečně. Všichni nakonec slíbili na Mikulášovu berlu, že se polepší a andílci rozdávali dětem dobroty. Další parta čertů a andělů hodnotila výzdobu tříd, počty čertů a andělů, ale i to, jestli se k nim přidal/a i třídní učitel/ka a jestli umí taky něco zazpívat nebo recitovat. Na prvním stupni vyhrála mezitřídní soutěž o nejčertovštější a nejlépe zpívající nebo vyzdobenou třídu 4.B s 30 body, druhá byla 3.B a na druhém stupni to byla 9.A s 20 body a v těsném závěsu za ní na druhém místě třída 8.B.
O velké přestávce čekaly na mladší děti soutěže, jako například malování čerta (ne však na zeď:) a vytváření řetězů z papíru, za dobré výkony byly děti odměněny dobrotami. Díky patří členům a přátelům žákovské rady, kteří se na celém programu podíleli.
Karin Bujoková

Další fotky čertíků i andílků najdete zde


sobota 5. listopadu 2016

Perličky ze školních lavic

  • 8. r. - Lv : žákyně si připravila referát, ve kterém nám představila Williama "Špeksýra"!
  • 9. B - Čj: odvozené slovo od slova voda je autobus. Později se dotyčný opravil a uvedl jako příklad slovo kaluž.   
Autorem této perličky je Pepík Pawera, který požadoval, aby bylo jeho jméno v časopise uvedeno :-)
  • 8. r. - Ov: paní učitelka mluví o délce 2. světové války a žákyně se diví: "Cože?! Ona trvala tak dlouho? Já myslela, že tak jeden den!" Tato žákyně je velmi zvídavá a zajímala se, jestli ještě žije T. G. Masaryk.
      

Drakiáda

Rodiče a děti družiňáci se sešli v parku A.Sikory, aby vyzkoušeli své modely - některé byly krásné, některé vlastnoručně vyrobené a některé i létaly:) Komise dospěláků i starších žáků hodnotila všechno a v mezičase si mohla další skupinka vyzkoušet skok přes švihadlo nebo do obruče, házení modelem letadla na dálku a triky s míčem za doprovodu starších spolužáků. Nejhezčí, nejlepší a nejlétavější modely byly po zásluze odměněny. Spousta dětí ještě zůstala, aby si mohla hezké odpoledne s draky a rodiči užít.
Karin Bujoková

Další fotky zde


Pasování prvňáků

Prvňáci prošli všemi nástrahami, které jim připravili členové žákovské rady a zvládli fyzické i vědomostní úkoly, kolikrát i rozesmáli starší spolužáky tak, že se za břicho popadali. Nakonec všichni dali družiňácký slib a dostali krásné keramické medaile a sladkou odměnu.
Karin Bujoková


Další fotky zde

pátek 21. října 2016

středa 19. října 2016

sobota 15. října 2016

Protidrogový vlak v Českém Těšíně

Na nádraží do Českého Těšína přijel netradiční vlak. Vlak, kterým by asi nikdo z nás nechtěl cestovat a který nás hodně překvapil. Věděli jsme jen to, že je to protidrogový vlak. Ale neuměli jsme si představit, co nás po vstupu do něj čeká. 

Postupně jsme prožívali příběh Petry a Marcela, mladých lidí, kteří se rozhodli brát drogy. Začalo to cigaretami, alkoholem...



Mezi sledováním příběhu jsme procházeli autentickým prostředím.

osudová havárie


vězení


vyšetřování


feťácké doupě


...


závěrečné zhodnocení


Jak celý vlak  zapůsobil na žáky 8. A? Přečtěte si sami:

"Byl to velmi silný zážitek. Jinak to snad ani napsat nejde. Moc se mi tam líbilo, bylo to poučné a moc doporučuji."

"Bylo to super a doufám, že to přesvědčí všechny, aby drogy nebrali. Já je doufám nikdy brát nemusím."

"Nejvíce se mi líbilo to reálné zpracování. Všechno bylo živé."

"Moc se mi líbily minifilmy. Prostředí bylo úžasné!"

"Myslím, že to bylo dobré, protože nás to provedlo celým postupem, co se děje, když bereme drogy."

"Bylo to smutné, ale zároveň fascinující a zábavné. Rozhodně bych se tam vrátila."

"Měla jsem strach o Petru i o Marcela. Myslím, že Marcel by měl šanci, kdyby šel s Petrou a malým."


"Moc se mi to líbilo. Bylo to hezky zpracované, super efekty. Vypadalo to tak opravdově! Těším se na další vlak. Po tomto programu jsem pevně rozhodnutá, co se svým životem udělám."

Další fotky zde

Zpracovala  Dana Bednářová


Protidrogový vlak z pohledu nás, žáků

V pátek 14. 10. 2016 jsme v našem městě, Českém Těšíně, navštívili Protidrogový vlak. Místo ani čas není důležité, důležitá je myšlenka tohoto projektu, kterou bez pochyb vlak měl. Jakmile jsme ho spatřili, působil na nás velmi nedobytným dojmem. Na první pohled se nám zdálo, že je pobitý ocelí, sahal přes celé nástupiště, a tak jsme byli zvědaví, co v něm najdeme. Nastoupili jsme do vlaku a ihned se nás ujal sympatický průvodce. Nejprve jsme se prokousali čísly, grafy, statistikami a vyplnili dotazníky, které každý z nás dostal, a za pár minut jsme už pokračovali i s průvodcem dál. Tam to začalo být velmi zajímavé. Byla tam místnost s pěti řadami svítících lavic, po stranách stěny zobrazující lidské tělo. Toho jsem si všimla, jakmile nás průvodce zavedl do následujícího vagónu. Čtyři malé televize, ze kterých k nám mluvila postava bez obličeje. Vyprávěla nám svůj příběh. Byl smutný, poučný a hodný k zamyšlení. Děj příběhu doprovázely praktické ukázky. Plátno se vysunulo nahoru a na nás čekala situace, ve které se postava v příběhu na okamžik ocitla. Takhle se střídal vagón po vagónu. Jedna z ukázek byla z prostředí, kde naše postava z filmu musela žít v době, kdy byla závislá na drogách, ztratila rodinu, příjmy a vše, co mělo nějakou hodnotu. Na konci vlaku jsme všichni zhodnotili tento projekt a rozloučili se s průvodcem podáním ruky a památkou v podobě reklamních předmětů. Po návratu zpět do školních lavic jsme se podělili o své dojmy a shodli se, že Protidrogový vlak byl určitě zajímavá akce a můžeme o ní říct pouze to nejlepší.


Tato místnost mě zaujala nejvíce. Je to takzvané doupě, kde někteří drogově závislí lidé bydlí. Na zdi jsem si všimla nápisu freedom , což v češtině znamená svoboda, ale upřímně, mají snad tito lidé svobodu ?
Zuzana Dubová









úterý 11. října 2016

Plánované akce žákovské rady:


- Pasování prvňáků v družině (říjen 2016)

- Drakiáda (říjen 2016) - družina

- Čertovský den, Mikuláš a vánoční jarmark (prosinec 2016)

- Valentýn (únor 2017)

- Den učitelů (březen 2017)

- Talenty

- Den otevřených dveří

- Dopravní soutěž – školní kolo (jaro 2017)

- Barevný den (červen 2017) aj.

                          Výsledek obrázku pro school

čtvrtek 6. října 2016

Členové žákovské rady

Třída
Jména
6. A
Vojtěch Brázda, Alex Pecha
Jakub Kajzar, Veronika Böhmová
7. A
Klára Štefková
Ondřej Frysz
7. B
Adéla Tomanová
Nicolas Osička, Daniel Valentin Pecha
8. A
Zuzana Tomalová
Gabriela Vozábová
8. B
Natálie Sikorová
Dorota Konopková
9. A
Michaela Klimszová
Klára Kajzarová, (Natálie Sikorová)
9. B
Veronika Spratková
Výsledek obrázku pro schoolAdéla Šimandlová

Adaptační pobyt šesté třídy ZŠ Kontešinec ve Frýdlantu nad Ostravicí

Jen se letošní šesťáci rozkoukali v nové třídě, už odjížděli 6. 9. do Frýdlantu nad Ostravicí, a přesněji do RS Budoucnost v části Nová Ves. Přivítaly je čtyřlůžkové pokoje v renovovaném středisku a vůně běda. První den byl zároveň posledním, kdy pršelo – po celou dobu pobytu nám přálo krásné počasí a tak jsme mohli uskutečnit všechny plánované výšlapy a plně využít i báječný venkovní areál střediska. Díky příspěvku města Český Těšín jsme letošní adaptační pobyt mohli prodloužit na delší dobu, než bývají obvyklé tři dny. Letošní pobyt byl zvláštní nejen délkou, ale i tím, že ze dvou zápolících tříd se stala jedna, bylo třeba navázat kamarádské místo konkurenčních vztahů a poznat nové kamarády v neobvyklých situacích. Kooperativní a poznávací hry se v následujících dnech střídaly s tradičními i netradičními sportovními aktivitami, k rozcvičkám jsme využívali herní prvky v areálu, in-linovou dráhu, hřiště s umělým povrchem – přehazovanou, fotbal a badminton jsme hráli skoro každý den. Když už se sluníčka nabažili všichni, ocenili jsme i stinný altán a zastřešenou terasu, na kterou jsme mohli vyjít přímo z jídelny. Abychom si jen „nehráli“, několikrát přišly na řadu i výukové bloky matematiky p. uč. Kupkové, angličtiny p. uč. Bujokové a testík z češtiny. Hlavu jsme si potrápili i při pohádkovém kvízu a kvízu o Beskydech a jiných českých horách. Samozřejmě nechyběl karneval, který byl ve znamení EKO – modely musely být z přírodnin nebo recyklovatelných materiálů, několik skupin vytvořilo opravdu zdařilé modely, za které by se nemuseli stydět ani v Paříži. Malování masek i obličejů překvapivě zaujalo nejen holky a paní asistentka Niemczyková pak měla spoustu práce se štětci. A nebyl by to správný tělocvikář p. uč. Mikeska, kdyby nepřipravil několik adrenalinových her – Living colours se střelbou barvami na cíl, Desperáty s vyhledáváním lumpů podle popisu a Hmyzácké odpoledne, kdy jsme si vyzkoušeli, jak to ptáčci mají na jaře těžké s krmením nenasytných ptáčat.
Zatěžkávací zkouškou kondice byla vycházka k vodopádu Satiny a po zotavení následoval výstup na Lysou horu, výšlap jsme podnikli z Malenovic a vraceli se přes Ostravici. Po několika dnech jsme ještě vyšlápli z Trojanovic na Pustevny a mohli jsme sledovat stavební práce na obnově areálu staveb architekta Jurkoviče. Při výšlapech jsme si mohli užít krásné výhledy na Beskydy, ale sem tam i nějaké ostružiny a borůvky. Prokázali jsme také, že jsme zdatní kuchaři – v souboji holek a kluků o nejlepší guláš nakonec stejně zvítězil nejlepší kuchař, a to hlad. Naše kotlíkové guláše dokonce chutnaly i profesionálním kuchařům. Ti nás ten večer odměnili večerními palačinkami, které v žebříčku málem porazily i jinak nejoblíbenější smažák, velmi chutná byla i ostatní jídla, přestože se vždy našly mlsné jazýčky, kterým jídlo nebylo vhod. Aby vše proběhlo hladce, zdravotní stav účastníků kontrolovala a na bebínka lepila náplasti „zdravuška“ a v noci klidný spánek hlídala „večernice“. Každý večer jsme se nasmáli při „zprávičkách“, kde jsme na fotkách a videích samotných účastníků prošli celý den ještě jednou. Všechny zážitky jsme si psali do „cestovatelského pasu“, ale hlavně nám zůstaly v paměti. S krásně prožitým babím létem jsme se museli po deseti dnech rozloučit a z Budoucnosti se zase vrátit do současnosti školního roku.

Na závěr bychom chtěli poděkovat velmi vstřícnému personálu RS Budoucnost, účastníkům, organizátorům i garantům pobytu za hladký průběh celé akce. 
Karin Bujoková, ZŠ a MŠ Kontešinec




pátek 30. září 2016

Koník

Dnes bych se chtěl s vámi podělit o můj osobní příběh, který se mi před lety stal.


Narodil jsem se do té nejlepší rodiny pod sluncem. Byl jsem hnědý arabský plnokrevník, který dostal jméno Bernie. Moje panička byla desetiletá Lucy. Lucy se časem stala mou nejlepší kamarádkou. Všechno jsme dělali společně. Každé ráno jsem čekal na to, až Lucy vejde do stáje a promluví na mě svým milým hláskem: „Ahoj Bernie.“ Pokaždé do stáje přicházela s výbornou náladou. Vždy mě objala a řekla: „Pojď, Bernie, pojedeme na vyjížďku.“ Venku jsme spolu dováděli jak to jen šlo, skákali jsme přes různé překážky, občas hráli i na honěnou. Jak si tak na to vzpomínám, tak vím, že pokaždé měla u sebe různé dobroty a já jen s chutí očichával její kapsy. Jak šel čas, oba dva jsme zestárli. Lucy se pomalu dostávala do toho zvláštního věku, myslím, že se tomu lidsky říká puberta. Moje nejlepší kamarádka měla už jiné záliby a koníčky, tudíž neměla moc času na mě, ale já jí to však nikdy nevyčítal. Jednou, když jsem se jen tak pásl, uslyšel jsem Lucyin hlas. Vycházel z kuchyně. Bavila se se svými rodiči. Mluvili o mně. Rodiče se Lucy ptali, zda má o mne ještě nějaký zájem. Cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy, když řekla, že mě má pořád ráda, ale nemá na mě čas. Potom se to stalo. Moje nejlepší přítelkyně řekla, že mě daruje. Hlasitě jsem zařehtal. Určitě mě slyšela, ale bohužel však za mnou nepřišla. Asi za měsíc si pro mne přišel nový majitel. Při loučení mi řekla jen tato slova: „Sbohem, Bernie.“ Najednou to bylo tady, byl jsem v cizím přívěsu a jel neznámo kam. Když jsme přijeli na určené místo, musím říct, že nic horšího jsem ještě neviděl. Bylo to tam odporné. Žádné pastviny, ani milý hlas. Měl jsem pocit, že je to jen hrozný sen, avšak nebyl. Ve stáji byl velký zápach, neměl jsem vodu ani seno. Můj nový majitel o mne nejevil nejmenší zájem. Postaral se o mě jen tehdy, když se mu to hodilo nebo když měl zrovna čas. Někdy se stalo, že jsem byl o hladu třeba i týden. Takhle to bylo ještě dva roky. Někdy jsem se ptal sám sebe. Proč já, kůň, který měl všeho dostatek, jsem skončil takhle? Jednoho slunného rána jsem se probudil a vedle mě zničehonic stála Lucy. Byl jsem už dost podvyživený a nutně jsem potřeboval pomoc zvěrolékaře. Bylo to se mnou až tak hrozné, že už jsem ani nevnímal svět kolem sebe. Pamatuji si, že Lucy plakala a s objetím se mi omlouvala. „Už tě nikdy nikomu nedám,“ řekla, „pojedeme domů, vše bude tak jako dřív.“ Nakonec měla pravdu, jeli jsme domů, já se vrátil do čisté stáje, postupně se léčil a zotavoval a jak řekla Lucy, vše bylo tak jako dřív.
Zuzana Dubová 9. A

Dnes to vyhraju...
Byl teplý letní večer, na stromech se nehnula ani větvička a za dveřmi od stodoly se právě zrodil jeden nový hříběcí život, byl to ten můj. Narodil jsem se jedné Kobyle. Byl jsem nohaté a ne moc pěkné hříbě. Rostl jsem, učil jsem se novým věcem a zvykal si na okolní svět. Ve stáji mě neměli zrovna v lásce snad proto, že jsem byl ošklivý anebo proto, že jsem neuměl nic výjimečného. Alespoň si to většina v mé blízkosti myslela. Po většinu času jsem jen tak postával vedle koryta a přemýšlel, co proti mně ostatní koně vlastně mají. Jednoho dne k nám do stáje začala chodit Lucka, dcera majitele ranče, která si mě z neznámých důvodů oblíbila. Začala se mnou trénovat. Každý den jsme běhali a snažili se překonat čas z předešlého dne. Za pár měsíců jsme byli nejlepší z ranče. Najednou se ke mně začali všichni chovat mile a přátelsky. Věděl jsem však, že je to pouze lež a přetvářka. Stále jsem měl jen jednu opravdovou kamarádku, Lucku. Za pár dní se konal Velký závod. Na ten se sjížděli koně snad ze všech zemí vůbec. Všude, kde se podíváte, tam uvidíte anglického plnokrevníka. Ve startovacích boxech jsem se cítil trochu těsně, ale s Luckou na hřbetě jsem se musel krotit. Zazněl pokyn ke startu a my vyrazili. Z počátku jsem se držel zadních příček, ale za třetí zatáčkou jsem vyrazil z plných sil. „Je pátý, čtvrtý, třetí, druhý!" Uslyšel jsem někde v dálce za sebou. Hlavou mi náhle proletěly vzpomínky na doby, kdy jsem byl ještě hříbě, vzpomněl jsem si na to, kdy mi všichni podkopávali kopyta, když jsem chtěl vyhrát závod v běhu s mým jediným soupeřem, větrem. „Dnes ho vyhraju."  A opravdu jsem předhonil i toho prvního koně a mým protivníkem nebyli soutěžící, ale ten, s kým jsem soutěžil již v mládí. Vyhrál jsem první místo! S Luckou jsme měli obrovskou radost a nejlepší na tom bylo to, že tohle nebyla naše poslední vyhraná soutěž. Tak jsem se z ošklivého hříběte zrodil v šampióna, o kterém se mluví jako o tom nejlepším.


Veronika Kuczerová  9. A